Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 25. listopadu 2012

Plný pytel baroka.

Tak se mi s tím barokem nějak roztrhl pytel. Minulé pondělí jsem byl na Capelle Marianum, krásně zpívali Monteverdiho v  refektáři dominikánského kláštera (kostel sv. Jiljí), kam se ale jde z Jilské ulice, pokud se orientujete víc podle hospod, tak vchod je zrovna proti 7 andělům. Je to sálek pro cca 200 lidí, s pěknými barokními stropními a nástěnnými obrazy, domácí atmosféra byla podtržena masovým objímáním vystupujících (navzájem, ne s publikem), ovšem návštěvníci byli také sví. Dáma s výtvorem na hlavě hodným sestřenic prince Williama za mnou, rodinka se 2 podivnými obstarožními dcerami, z nichž ta s rozměry sloního mláděte mi bránila ve výhledu přede mnou, a zuřivě fotografující představení řádu v bílých hábitech vedle mne. Prostě všude je něco. Ale hlavně, že Monteverdi - i když stál u zrodu opery, zpívali jeho madrigaly - ve mně vzbuzoval pocit přítomnosti Benátek, jen si sáhnout, jestli voda je dost slaná..

No, a ve středu 7. listopadu Joyce DiDonato v Berlíně. Brilantní, vášnivá, plná energie, prostě famózní. Taková Garanča, i když exteriér má také exkluzivní a zpívá bezchybně, je proti ní studená koza. Je určitě jen pár lidí, kteří dokáží šířit nakažlivým způsobem pocit radosti z hudby na vrcholné úrovni, a ona je jedním z nich. Projekt "Drama Queens"  zahrnuje arie královen z převážně barokních oper. A protože tohle byl 3. koncert z celkem 15, které letos a příští rok plánuje, byli všichni aktéři ještě neokoralí a dá se říct, že to nemělo vůbec žádnou chybu. Kokrhel jsem v sále žádný neviděl, zuřivě fotili 2 Poláci vedle, bylo tam dost mladých lidí, ovšem mladík vedle, co měl baloňák, boty opřené o sedadlo přední řady a zuřivě četl, si v poslední chvíli všiml, že je na úplně jiném koncertě a odešel. Úspěch byl veliký, ovšem standing ovation předvedlo jen pár jedinců a troufám si tvrdit, že být to v  Praze, Rudolfinum by se třáslo v základech. K čemuž ovšem přispěl mírou nemalou i orchestr Il Complesso Barocco vedený Dmitry Sinovskym, který se Vivaldiho houslovým koncertem "pro Pisendela" protagonistce večera nebezpečně přiblížil.

Joyce DiDonato v berlínském Konzerthausu
A do třetice jsem byl o pár dní později v Rudolfinu na koncertu Adama Plachetky s Barokním orchestrem Romana Válka a sborem jeho sexy ženy Terezy, kteří zpívali a hráli Handela, ne však opery, ale oratoria. Ten Adam je český basbarytonový skvost. Když ho vloni Vídeňská státní opera nakopla do Dona Giovanniho, byli všichni paf, kde se tam někdo tak skvělý vzal. Ve 26 letech. A tenhle koncert byl jeho první projekt na CD. Zpíval výborně, i když jsou věci, kde se mi líbil ještě víc. Ovšem po arii z Rinalda v přídavku se strhla bouře, jakou jsem v tom baráku snad ještě neslyšel. Tak si jí střihnul ještě jednou. S Národním divadlem už se zřejmě rozloučil, inscenace, ve kterých zpíval, končí, ale slibuje, že tak 2x do roka se tady objeví. Jinak v příštím roce Vídeň, Chicago, Glyndebourne, berlínská Státní i Deutsche Oper...  a zítra celý svět. :-) No není to paráda?

Ale aby toho nebylo dost, tak jsem narazil na nový projekt italské mezzosopranistky Cecilie Bartoli nazvaný Mission. Ona má tak neuvěřitelnou techniku zpívání, že mám někdy pocit, že nechtě vítězí forma nad obsahem. A je to možná ještě větší hvězda než DiDonato, nebo se spíš těší větší publicitě, protože v divadlech zpívá jen výběrově a její projekty jsou po všech stránkách dokonale připravené. Ten minulý představil arie psané pro kastráty a jeho součástí byla rozsáhlá publikace o nich, ale po štacích ještě předchozího jezdil i zvláštní autobus s výstavou o legendární zpěvačce Marii Malibran (1808-1836). Ten nový projekt se týká italského skladatele Agostina Steffani (1654-1728), a protože jeho činnost měla mnoho vrstev, inspirovala Bartoli známou spisovatelku k napsání detektivního románu o jeho údajné špionáži v Německu ve prospěch papeže, který je rovněž součástí projektu. Uvedení projektu v Mnichově bylo doprovázeno ohňostrojem a rautem, kde v modelu od Armaniho narážela pivo. Do Prahy s tím přijede příští rok a bude tu potřetí během 2 let.

Žádné komentáře:

Okomentovat