Vyznání víry

Je pár věcí, které zamrzly v rybníku "rozepsaný", tohle je jedna z nich: Zajímavou dramaturgii měl koncert FOK ve středu 7. prosince 2011, který se výjimečně konal v Rudolfinu. (A nebyl jsem sám, koho do Obecního domu nepustili :-).

Šestihlasá fuga (resp. ricercata) je částí cyklu J.S. Bacha Hudební obětina v jehož 13 částech skladatel rozvedl téma, které mu dal hudbymilovný pruský panovník Bedřich Veliký. V roce 1935 ji rafinovaně instrumentoval Schonbergův žák a obdivovatel a příslušník 2. Vídeňské školy Anton Webern. Někomu se to může líbit, Bach je z toho trochu cítit, ale když zvítězí forma nad obsahem, nemůže to dopadnout dobře. Mimochodem je absurditou života, že člověk, jehož skladby byly nacisty označovány jako "kulturní bolševismus" a "degenerované umění", nakonec zemřel kulkou ze zbraně amerického okupačního vojáka v září 1945, když porušil zákaz vycházení a šel si zahulit ven, aby neobtěžoval vnučku. Ten nešťastný voják se za pár let upil k smrti.

Druhá skladba pro violoncello a klavír nazvaná Schelomo, Židovská rapsodie z roku 1916, patří ke zralým dílům Ernesta Blocha (1880-1959) vycházejícím z židovské liturgické a lidové hudby. Původně zamýšlený lidský hlas nahradilo violoncello. Škoda, že se moc nehraje, je to působivé a poslouchatelné dílko. A Jiří Bárta s violoncellem odvedl dobrou práci.

Po přestávce došlo na 5. symfonii Felixe Mendelssohna (1809-1847), zvanou Reformační. Mendelssohn, narozený do ortodoxní židovské rodiny, ale sám nadšený protestant, napsal tuto symfonii ve 20 letech k 300. výročí Augsburského vyznání, což byl souhrn učení evangelíků, předložený 25. července 1530 císaři Karlu V. na říšském sněmu v Augsburgu. Na berlínských oslavách však nakonec hrána nebyla, a bylo provedena až o 2 roky později, a to naposled ve skladatelově životě. Sám ji považoval za nepříliš kvalitní dílo svého mládí. To, že nese označení pátá, neznamená, že ve 20 letech měl za sebou už 4. Číslování odpovídá spíš pořadí jejich publikace.

Myšlenkově zvláště silná je 4. věta, která vychází z duchovní písně "Ein feste Burg ist unser Gott" (Hrad přepevný je Pán Bůh náš). Zkomponoval ji Martin Luther v roce 1529 a je jakousi hymnou reformace, jež inspirovala i řadu dalších skladatelů.

Orchestr pod taktovkou zkušeného Tomáše Netopila hrál spolehlivě, a na konci bylo vidět, že uznání publika hráčům působí radost.

Mendelssohn, symfonie č. 5 "Reformační", 4. věta, Andante

Berlínští filharmonici, Herbert von Karajan (cca 1971)