Tento týden byl trochu náročnější, než je zvykem.
Středa 9. listopadu: Pražská komorní filharmonie pod taktovkou Gaetano d´Espinozy hrálo Nokturno pro smyčce Antonína Dvořáka, Symfonii C dur Římská George Bizeta, Koncert pro hoboj a malý orchestr Bohuslava Martinů a skladbu Zjasněná noc pro smyčcový orchestr Arnolda Schoenberga. Kdybych měl vybírat, pak nejvíc na mne zapůsobil Schonbergova skladba, i když tvrzení, že by mohla být drobátko kratší, neoponuji.
Čtvrtek 10. listopadu: Vivica Genaux - sympatická a pohledná americká sopránistka, uznávaný interpret barokní hudby, ale tentokrát bych skoro víc cenil Luxův orchestr 1704, což vůbec neznamená, že byla špatná. Většinou byl její výkon technicky vynikající, ale zbytečně teatrální vystupování bylo na škodu. Na této úrovni už nejde o kvalitu vlastního zpěvu, spíš o způsob, jakým zpěvák vnese do provedení své já, své emoce. V tomto ohledu jsem prostě slyšel lepší.
Vivica Genaux
Pátek 11. listopadu: Don Giovanni ve Stavovském divadle - v mých očích obstáli především Dona Anna Marie Fajtové a Don Giovanni Martina Bárty. Slušný výkon podala Alžběta Poláčková jako Zerlina, ostatní nebyli příliš výrazní. Nejsem si jist, že roli Leporella by měl zpívat Peter Mikoláš, i když program ho charakterizuje jako mezinárodní hvězdu. Jednak mi do role nesedí typově, jednak se rozezpíval až v závěru, zatímco zpočátku spíše deklamoval.
Sobota 12. listopadu: Bohéma v Semperově opeře je sice stařičká inscenace z roku 1983, což je vidět především na poněkud ponurém šedivém pozadí scény s činžáky, elektrickými dráty a Eifellovkou v duchu ponurého expresionismu, ale výkony všech protagonistů mezinárodního obsazení (2 Korejci, Rus, Chorvat, Rakušan, Němka) )byly velmi kvalitní a vyrovnané. I když mezi nimi byl nejlepší Andrej Dunaev v roli Rudolfa. A zvláště 2. jednání bylo skvělé.
Semperova opera
Bohéma, 2. jednání
Neděle 13. listopadu: koncert Geistliche Sonntagsmusik v drážďanském Frauenkirche. Na programu J.D. Zelenka - "Missa ultimarum secunda: Missa Dei Filii", Marc-Antoine Charpentier - "Te Deum" a J.S. Bach - Preludium a fuga c moll. Kromě toho, že hráli skvěle, a českého rodáka Zelenku postavili vedle barokních velikánů, uchvacuje prostředí a příběh znovuzrození chrámu z trosek jako mezinárodní projekt smíření. Ostatně duchovní slovo doprovázející koncert mělo stejný námět.
A pro úplnost ještě katolická bohoslužba v polštině v drážďanském Hofkirche, když kostel byl tak z poloviny naplněn. Ve vchodu do Zwingeru pak knoflíková harmonika a ruské melodie, ve Zvonkové bráně malý houslista, u zámecké stěny hrál flašinet Rondo alla Turca, na výstavě Drážďany 1756 doprovázela stmívání a rozednění barokních Drážďan pseudobarokní muzika Erica Babaka nahraná Moskevským symfonickým orchestrem a v restauraci Dresden 1900 hrál klavírista nadčasové šlágry. Muzika, kam jen se člověk podívá.
Žádné komentáře:
Okomentovat