Poprvé byla Figarova svatba předvedena ve Stavovském divadle v prosinci před 225 lety, a na rozdíl od vídeňské premiéry 1. května přinesla Mozartovi dokonalý úspěch. A také objednávku Dona Giovanniho. Od té doby se hrála nesčetněkrát, každých zhruba 10 let přichází nová inscenace, a ve stejném baráku, tedy Stavovském divadle, ji naposled inscenoval v roce 2002 Josef Průdek. V roce 2007 do ní naskočila velmi mladá krev v osobách 22letého Adama Plachetky jako Figara a Zuzanky 25leté Kateřiny Kněžíkové.
Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka
157. provedení této inscenace se konalo 31. října. Vlastně banální záležitost, dalo by se říct. Jenže se ukázalo, že obsazení je vysoce nadstandardní. V roli Figara vystoupil stále ještě mladík Adam Plachetka, dnes však nová hvězda Vídeňské státní opery, a hraběte Almavivu zpíval Vladimír Chmelo, letos opakovaně vystupující v newyorské Metropolitní opeře. Přidáme-li k tomu neindisponovanou Kateřinu Kněžíkovou jako Zuzanku, jejíž pěvecké a herecké přednosti tentokrát zvítězily nad minusy a hraběnku zkušené Jitky Svobodové, která se po kostrbatém začátku rozezpívala k slušnému výkonu, vylouplo se celkem skvělé představení, jakých se vidí málo, a které by obstálo i v mnohem renomovanějších operních domech. Však také orchestr, spolehlivě vedený šéfdirigentem Tomášem Netopilem, si v pauzách mohl vykroutit hlavy, aby zachytil něco z jeviště. Tedy hlavně dámy a hlavně Plachetku. A protože, možná pod dojmem těch nejlepších, se i ostatní sólisté "vytáhli", potlesk po vítězně znějící závěrečné scéně začínající hraběcím "Gente, gente all´armi, all´armi!" (lidé, do zbraně) a končící mnohohlasým "Ah, tutti contenti sareno cose", neboli všichni teď budou šťastni, zvedl snad 5x oponu a pak děkovačka pokračovala před ní.
Co se pak v konfrontaci s takovým výkonem zdá nepochopitelné je, že orchestr unuděně, jako by se ho to netýkalo, čeká, až dostane povolení odstartovat domů nebo do hospody. Druhá těžko pochopitelná věc je, že ředitel, který se cítí být dost silný na to, aby k ND připojil a řídil ještě Státní operu, nedokáže zajistit, aby se z "podpalubí" přes orchestřiště netáhl do parteru hospodský zápach knedlíků s vejci a bramboračky. A za třetí se návštěvník ze serveru ND nemá šanci dozvědět konkrétní obsazení, což sice zahraničním návštěvníkům většinou nevadí, ale je ignorován poučený divák domácí. Přitom třeba v případě drážďanské Semperopera, která je "za rohem" je možné to zjistit nejméně 1/2 roku předem. Naštěstí má dnes každý zpěvák vlastní IT stránku, kde je možné nahlédnout do jeho kalendáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat