Zatímco velké pražské orchestry otevřely sezónu již v první polovině září, Pražská komorní filharmonie zahájila prvním abonentním koncertem 12. října. Podobně jako FOK zahrála 3 odlišné skladby (Česká filharmonie a rozhlasový orchestr upřednostnili velká díla vokálně instrumentální) a dramaturgie to byla dosti odvážná. Rozhodně ne v Gounodově malé symfonii pro dechový nonet, ani v Schubertově symfonii, ale v premiérované skladbě pro harfu Jany Bouškové a orchestr nazvané Praharphona od celkem sympatického chlapíka Jakuba Mařatky. Je to jistě otázka preferencí posluchače a důvodů, proč chodí na koncerty a tleská, ale skladba, která vyvolává dojem hluků vydávaných jedoucí noční tramvají, kde ušlechtilé nástroje jsou využívány k rytmickému mlácení do nich, orchestr synchronizovaně dupe na podlahu a perkusista o sebe tříská šutry, může sotva nadchnout ty, kteří přicházejí za krásou hudby. Znásilnit estetiku utvářející se tisíciletí mi připadá stejně absurdní, jako poroučet větru dešti nebo budovat socialismus. Hudba může být protiváhou, korektivem lidských stresů z fantaskního světa HW+SW, ale nemůže s ním soutěžit v oboru scifi. Nebo ano, ale pak by se tomu nemělo říkat hudba, ale třeba hluky, aby se posluchač necítil podveden.
Nicméně po přestávce zahraná Schubertova 8. symfonie C dur dala tomu předcházejícímu zážitku plně zapomenout. Skladbu Schubert napsal ve zhruba 30 letech, aby krátce nato zemřel (1828). A Robert Schumann, který ji 10 let poté v archivu Gesellschaft der Musikfreunde objevil a přiměl Mendelssohna, aby ji v Lipsku zahrál, ve svém Neue Zeitschrift für Musik tvrdil, že je to nejlepší věc, která byla napsána po Beethovenovi. (Ovšem desetimiliony poslechů jako rovněž Schubertova Ave Maria na Youtube nemá.) Orchestr ji hrál s chutí a radostí, k čemuž zpěvná skladba bezpochyby vybízí, a (šéf)dirigent Jakub Hrůša ukázal, že roste a zraje velkým tempem. Jeho projev se přitom zklidnil, gesta jsou méně expresivní, ale pevná a zřetelná, a vyzařuje z něj koncentrace a sebejistota. Ono také po všech těch úspěších za poslední 2 roky není divu.
Žádné komentáře:
Okomentovat