Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 9. října 2011

Jakobín na jednom divadle i v několika rozhlasech

Je zvláštní, že ač je Antonín Dvořák uznáván jako přední světový skladatel, z jeho operní tvorby je známa prakticky jen Rusalka, jejíž arii musí mít v repertoáru každá pořádná sopranistka. A přitom šéfdirigent ND tvrdí, že jeho srdci je bližší Jakobín.

V sobotu 8. října 2011 se v Národním divadle konala první premiéra nové sezóny, a to 13. nastudování Dvořákova Jakobína od prvního uvedení v roce 1889. Režie se ujal šéf opery Jiří Heřman a hudebního nastudování šéfdirigent Tomáš Netopil, který premiéru i dirigoval. Víc k rozhlasovému přenosu není třeba říkat, i když z fotodokumentace je zřejmé, že scéna Pavla Svobody je pojata s humorným nadhledem nelpícím na historizujícím detailu a na druhé straně nesahá k intelektuálně složitým abstraktním symbolům, a kostýmy vycházející z lidových krojů je vcelku vkusně doplňují.

K nastudování byla použita druhá verze, kterou Národní divadlo uvedlo v roce 1897. Ještě před premiérou došlo ke konfliktům, když nebyla obsazena Eva Urbanová do role Julie, o kterou evidentně stála, za což nejspíš na oplátku odmítla roli Alžběty I. v Brittenové opeře Gloriana, kterou Jiří Heřman připravuje, a bude uvedena už po jeho odchodu z funkce šéfa opery. Obsazeni jsou naopak 2 zpěváci, kteří jdou v ND strmě nahoru: Svatopluk Sem a Jana Kačírková.

V první premiéře však ani jeden z nich nezpíval, i když Svatopluk Sem v roli Bohuše byl nahražen Romanem Janálem na poslední chvíli, údajně pro zdravotní indispozici. Což však provedení nijak neuškodilo, Janál byl jedním z nejlepších. Podobně skvělá byla i Julie, kterou zpívala Maria Kobielska. Na druhý konec bych zařadil výkon Miloslava Podskalského v roli hraběte Viléma, jehož tremolo bylo místy až příliš slyšet a trochu i sympatické Kateřiny Kněžíkové jako Terinky, kterou naopak místy slyšet nebylo. Je ovšem možné, že herecká složka projevu, kterou z rozhlasového přenosu posoudit nelze, by mohla celkový dojem korigovat. Tady jsem zvláště zvědavý na letošního šedesátníka Luďka Vele, který jinak tu i onde usilovně lká nad nevytížeností svého talentu.

Úspěch se zdál být veliký, což je po nepochopitelných 11 letech absence Jakobína na scéně ND skutečnost radostná, a pokud bych já mohl soudit, bude tato skvělá inscenace nádherné opery jedním z hitů divadla. Je jen škoda, že oba hlavní realizátoři zřejmě u ND skončí. Jiří Heřman zůstává šéfem opery do konce roku, a Tomášovi Netopilovi, který je dnes ve 36 letech uznávanou dirigentskou osobností mimálně v evropském měřítku (mezi jeho trofeje patří mj. pařížská opera a berlínští filharmonici), končí smlouva v příštím roce, a je otázka, zda bude za nejasné situace v ND ochoten pokračovat.

Zajímavý byl i samotný přenos, který běžel paralelně na ČR Vltava a ČR D dur. Ten první byl přímo přenášen dalšími 6 rozhlasovými stanicemi (m.j. holandský a španělský rozhlas), a ten druhý byl doplněn přímými vstupy ze zákulisí v průběhu představení, což trochu připomínalo Live in HD přenosy z Metropolitní opery.

Žádné komentáře:

Okomentovat