Národní pouť. Davy lidu, řeka aut, spousta organizátorů, nekonečné přehrávání upoutávky festivalu na 4 obřích obrazovkách. Je teplo a jasná obloha. V hledišti jen tak namátkou obstarožní divadelní matadoři Kostka a Munzar s rodinami, pohledná Kateřina Neumannová, Vít Bárta, který v reálu vypadá lépe než okem kamery, ministr kultury, pražský primátor, předsedové senátu i sněmovny, velvyslanci, poslanci, senátoři, hejtmani, sponzoři, celá extra tribuna potentátů. Češi, Slováci, Rakušané, skoro 7000 lidí na trochu malých sedátkách i vstoje. Sponzorský "plevel" se předváděl před podiem a pak tihle chlapíci pochodovali na svá místa a táhli za sebou za ruku své partnerky.
S mírným zpožděním nastoupil rozhlasový symfonický orchestr, a po poněkud trapném úvodu dvou až příliš samolibých estrádních konferenciérů (Vejvoda + Čenský), ale sponzorům někdo poděkovat musí a představitele pozdravit také, zahrál předehru k Prodané nevěstě. Pak přišel Mistr, perfektně zazpíval, ale působil dojmem poněkud unaveného staršího muže a následovala Ana Maria Martinez s arií Rusalky. Žena v potrhaných džínách a 2 mladíci vedle jásali a volali bravo. A pak serie skvělých těžkokalibrových operních árií. Dobré, ale jakoby tomu chyběla jiskra. Jenomže jak se vystoupení odvíjela jako korálky, atmosfére se měnila. Orchestr zahrál perlivou předehru k Don Pasquale a Domingo zazpíval Dein ist mein ganzes Herz a nenápadným gestem ruky, spíš jakoby pro sebe dal najevo, že to je ono, že se chytil. A přes duet z Veselé vdovy se dostali k zarzuele, kde se nezapřela španělská krev obou, a pak nadšené publikum odměnili šesti přídavky. A když Domingo pobídl diváky ke zpěvu, žena a 2 mládenci vedle neváhali. V závěrečné Granadě zpíval Domingo s vervou mladíka. Po více než dvou hodinách bez přestávky. Dokonce ani orchestr nepůsobil dojmem, že už svou práci odevzdal a chce to fofrem zabalit.
Byl to skutečně výjimečný večer a obrovská radost z toho, že tenhle titán přijel do Českého Krumlova, našla svůj výraz v mnoha desítkách květů, kytic, i květinových košů, které hostesky přinášely dál a dál. A tak ani nevadilo, že ministr kultury se loučil se svým náměstkem přes umění slovy: "heléé, tak čau", v tu chvíli oba vypadali jako postavičky z "Hříšných lidí města pražského", a svou manželku pak táhl jak ti floutkovští sponzoři. Řekl bych, že něco tak silného se hned tak nepodaří, a že tímto jubilejním 20. ročníkem se Český Krumlov definitivně zařadil vysoko mezi české festivalové špičky. Protože to nezněl jen zpěv, ale byla tam obrovská pozitivní osobnost. Člověk, který spolu s Pavarottim a Carrerasem přinesl před 20 lety operní zpěv milionům diváků a posluchačů. Umělecký ředitel operních domů v San Franciscu a Washingtonu, duše Operalie, jedné z nejznámějších soutěží mladých zpěváků, ostatně Ana Maria Martinez tuto soutěž před 15 lety vyhrála. A ve svých 70 letech je Domingo ozdobou kteréhokoli operního jeviště na světě, newyorskou Metropolitní operou počínaje. A tady byl oficiální tváří festivalu.
 |
Ale není třeba klesat na mysli, nejsou jen cizí idoly. Ráno před koncertem zbyl čas zajet do Stráže nad Nežárkou, obce na půl cesty mezi Třeboní a Jindřichovým Hradcem, v pohodové krajině jihočeských rybníků. Malý zámek na náměstí koupila před 1. světovou válkou slavná umělkyně Ema Destinová. 20 let byla tato programová Češka z Prahy jednou z nejlepších světových operních zpěvaček. S domovskou Hofoper v Berlíně, ale vysoce ceněná jako čestná členka londýnské Covent Garden a pařížské opery, a hvězda Metropolitní opery, která byla i módní ikonou americké společnosti a nosit D na kabelce patřilo k dobrému tónu. Zpívala v Buckinghamském paláci a král jí daroval zlatou brož s brilianty. Zpívala i při korunovaci jeho následovníka. Strauss osobně dirigoval všechny její Salome. Puccini pro ni napsal operu.
|
Zpívala v Prodané nevěstě, kterou Mahler předvedl jako svou první premiéru v Metropolitní opeře. Enrico Caruso usiloval o její ruku a nejen on. To, že ji rakouské úřady zbavily pasu a zavřely a ukončily tak její závratnou kariéru, i to, že skončila v nouzi a když chtěla učit na konzervatoři, vedoucí pěveckého oddělení požadovala, aby udělala konkurz, je jiná bída, asi příznačná pro malý a snad s dobrými úmysly obelhávaný národ. Tahle upocená malost by však rozhodně neměla být důvodem ke smutku a beznaději.
Ostatně osud zámku to potvrzuje. Po mnoha desetiletích devastace ho před 9 lety koupila podnikatelka Radoslava Doubravová. Spolu s manželem provedli s bezpochyby obrovským úsilím a velkým nákladem generální opravu a v přízemí nainstalovali muzeum Emy Destinové.
To vše za neuvěřitelné a necelé 4 roky. Což stojí za potlesk a hlubokou poklonu. Hejtman i ministerstvo kultury také zatleskali, ale drobné úřednictvo vzpupným soukromníkům ukázalo, kdo je tady pánem. Obecní úřad zabránil v parkování, památkáři vysolili 200 000 Kč pokuty, protože se jim nelíbily střešní vikýře a Národní muzeum odvezlo své exponáty s tím, že v zimě se na zámku málo topí. Zámecké "panstvo" se ovšem nepoložilo. Nejsou to křehké květinky, dokázali vydělat peníze nikoli spekulací ze státního rozpočtu, ale výrobou medoviny, a expozici si připravili také sami, protože zámecký pán je nejen přírodovědec, ale i vystudovaný hudební vědec. A k Emě Destinové přidali ještě expozici věnovanou další české hvězdě světového formátu, zpěvačce Jarmile Novotné. A když personál odjel na dovolenou, zasedla zámecká paní do pokladny a její manžel, pokud zrovna neprovázel návštěvníky, tak zametal dvůr. Prostě i drobná práce přináší ovoce.
Žádné komentáře:
Okomentovat