Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

neděle 6. března 2016

Opolais Manon umí

Nejsou to ani 4 týdny, co jsem psal o Pucciniho Edgarovi s tím, že na pořádnou pecku si muselo publikum ještě pár let, tedy přesně 4, počkat. Já měl větší štěstí, protože jsem onu Pucciniho první pecku - Manon Lescaut z roku 1893 - viděl již 5. března. Sice v biografu, zato ve špičkovém obsazení a přímém přenosu z Metropolitní opery.

Režie představení, které mělo premiéru 13. února, je dílem osvědčeného Richarda Eyre (v Metropolitní jsou živé též jeho inscenace Werthera, Carmen, a Figarovy svatby) a hudebně ho nastudoval Fabio Luisi, stále šéfdirigent MET a současně hudební ředitel v Curychu a nově i ve Florencii. A v září 2013 dirigoval v Praze Verdiho Requiem. Děj Manon byl posunut do Francie za 2. světové války, což inscenaci nijak zvlášť neobohatilo ani nepoškodilo, nakonec pro mladší návštěvníky je to stejně daleko jako polovina 18. století. Ital Luisi vedl orchestr s citem, ostatně kdyby se narodil o nějakých 100 let dříve, byli s Puccinim nejen vrstevníci, ale i krajané. Skoro.

Hlavním magnetem inscenace je pozitivně působící Kristine Opolais, Lotyška, která vstoupila do velkooperního světa před 10 lety, definitivně se dostala do povědomí příznivců opery v roce 2010 Rusalkou v Mnichově,

Kristine Opolais jako Rusalka - Mnichov 2010
a v Metropolitní opeře se poprvé objevila před 3 roky v Pucciniho Rondine. Před 2 roky pak tamtéž získala obrovský respekt, když následující den po svém newyorském debutu v Madame Butterfly zaskočila v přímo přenášeném odpoledním představení Bohémy jako Mimi. Takže neabsolvovala ani středeční kamerovou zkoušku. Mně osobně to připadá nesmyslné a stejně jako analogická situace před několika lety s Danielle de Niese to připomíná spíš marketingový trik, ale budiž. V každém případě se díky tomu stala Opolais okamžitě velkou mediální hvězdou MET.
  
Srdceryvný příběh L’histoire du chevalier des Grieux et de Manon Lescaut, který v roce 1731 vydal tiskem jistý Abbé Prévost, ve své době známý též jako voják, řeholník, podvodník, překladatel a historik, se stal inspirací tvůrců v mnoha oborech umění. Opery, balet, filmy, v češtině stejnojmenné drama Vítězslava Nezvala plné romantiky. Možná nejznámější je Massenetova opera z roku 1884, ale pro Pucciniho průlomová Manon je dramatičtější a pěvecky náročnější. Opolais ji s obrovským úspěchem zpívala před 3 lety v londýnském ROH vedle Jonase Kaufmanna jako Des Grieuxe

Kristine Opolais (Manon) a Jonas Kaufmann (Des Grieux)
Royal Opera House Londýn 2014
a o rok později i v Mnichově. Také v Metropolitní měla zpívat dvojice Kaufmann - Opolais, avšak zpěvák, který je již delší dobu stíhán problémy zdravotními a citovými, se nedlouho před premiérou role vzdal, a na jeho místo nastoupil osvědčený operní matador a představitel dramatických milostných rolí v operách i vlastním životě Roberto Alagna.

Přesto 1. jednání, odehrávající se v nádražní kavárně v Němci okupovaném Amiensu za 2. světové války, působilo lehounce rozpačitým dojmem. Což je ovšem zákon dramatu, že začíná expozicí, kde se toho moc neděje, rozhodně ne dramatického. Ovšem děj i výkon obou protagonistů postupně gradoval a ve 4. jednání, kdy zůstávají na scéně sami a Manon umírá, byl strhující. A to jak herecky, tak i pěvecky, i když Alagna se občas nechal dramatičností situace strhnout na úkor zpěvu. Mně to nevadí, někdo by však v takové situaci mohl bučet. Ale nadšené obecenstvo jen tlesklo. Při děkovačce Alagna šel poděkovat nápovědě, což je hezké gesto s ohledem na 2 týdny, které měl údajně pro studium role k dispozici. Ale za ty další 3 od premiéry se možná mohl roli naučit.


Představením, jehož 2 přestávky umožnily vyslechnout kde koho od zpěváků, dirigenta a generálního ředitele až po krejčího, diváky provázela, jak je dobrým zvykem zpěvačka, tentokrát Deborah Voigt. Řekl bych, že z těch, kterým byla v poslední době tato role svěřena, je nejlepší. Je kompetentní, pohotová, dokonce i poněkud sucharského dirigenta rozpovídala. Trochu větší obvod těla zakamuflovaly vtipně navržené šaty.

Prostě perfektní přímý přenos se vším, co k němu patří. Skvělé výkony a zvuk, který nikde jinde není ke slyšení. Jinak to být ani nemůže, ale stejně je dobré si zajít do divadla na živé představení, kde nedokonalost zvuku může být víc než vyvážena chvěním lidských duší. Mimochodem, experti Googlu tvrdí, že do konce století budou lidské mozky doplněny chipy a s jejich pomocí se stanou součástí celosvětové mozkové sítě. Brrr. 

A ještě 2 civilní obrázky z MET, kde současně s Manon běží Figarova svatba:

hvězdy MET v civilu v MET bufetu (zleva): zpěvák Massimo Cavalletti (zpívá bratra Manon), dirigent Riccardo Frizza,
Kristine Opolais, Catherine Pisaroni (dcera Thomase Hamsona a manželka Luca P.), dirigent Marc Chichon
(manžel Eliny Garanča), zpěvák Luca Pisaroni
premiéra Manon, restaurace MET: Cristine Opolais, Catherine a Luca Pisaroni
(hrabě ve Figarově svatbě) a Richard Eyre (režisér Manon a Figarovy svatby)
A za 4 týdny bude příležitost vidět oba protagonisty znovu a opět v Pucciniho opeře, tentokrát Madame Butterfly z roku 1904. Nevím jak vy, já osobně si to ujít nenechám.

Giacomo Puccini: Manon Lescaut
Dirigent: Fabio Luisi
Režie: Richard Eyre
Scéna: Rob Howell
Kostýmy: Fotini Dimou
Světla: Peter Mumford
Choreografie: Sara Erde
The Metropolitan Opera Orchestra
(koprodukce Metropolitan Opera New York / Festival Baden-Baden)
Premiéra 12. února 2016 Metropolitan Opera House New York

Live: Met in HD 5. 3. 2016
Manon – Kristīne Opolais
Des Grieux – Roberto Alagna
Lescaut – Massimo Cavalletti
Geronte – Brindley Sherratt
Edmondo – Zach Borichevsky
Innkeeper – Philip Cokorinos
Solo Madrigalist – Virginie Verrez
Madrigalists – Maria D’Amato, Christina Thomson Anderson, Stephanie Chigas, Rosalie Sullivan
Dancing Master – Scott Scully
Solo Dancer – Martin Harvey
Sergeant – Brandon Cedel
Lamplighter – Andrew Bidlack
Captain – Richard Bernstein

Žádné komentáře:

Okomentovat