Collegium 1704 nově?

Nově ano, ale ne jako restart, spíš spuštění motoru druhého stupně.

Hudební společenství Collegium 1704 zakončilo loňskou sezónu Bachovou mší h moll v salzburském Kollegienkirche. Byla to přiměřená oslava 10 let působení orchestru, souboru a dirigenta Václava Lukse, ale vlastně jen nakročení k velkému závěru sezóny příští přímo v salcburském dómu, kde v jejich podání zazní monumentální mše vrcholného baroka Missa Salisburgensis od ralského rodáka Heinricha Bibera, prvního houslisty zámecké kapely v Kroměříži než odešel do Salzburgu, kde se stal později kapelníkem.

Collegium 1704 v Kollegienkirche Salzburg, červenec 2015

 Pro letošní sezónu, kterou vstupuje do druhé dekády své existence, přišlo Collegium 1704 se zásadní inovací. Za prvé místo dvou řad koncertů zůstává jen jedna, za druhé místo kostela sv. Šimona a Judy plus břevnovského kláštera budou koncerty probíhat v kostele sv. Anny - Pražské křižovatce, přičemž zůstává Rudolfinum a drážďanský Annenkirche a za třetí jako spolupracující instituce přistupuje ke Collegiu 1704 vedle České filharmonie i Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Letošní program se skládá z celkem 8 koncertů, z nichž 5 bude vždy dva dny po sobě provedeno v kostele sv, Anny a vánoční, silvestrovský a velikonoční koncert proběhnou v Rudolfinu. Kromě vánočního budou koncerty provedeny i v drážďanském Annenkirche. Tento týden se konal první koncert v prostorách kostela sv. Anny. Je to pozoruhodné prostředí v objektu, kdysi poněkud tajemném, kolem kterého jsem od mládí chodil Liliovou ulicí a díval se na romantický domeček přilepený ze strany Zlaté uličky k presbytáři. Interiér kostela, kdysi změněného na pětipatrový činžák, byl citlivě rekonstruován podle projektu Evy Jiřičné a jsou tak vidět stopy architektury i nástěnných maleb, které vršila staletí, a zvláště při měkkém teplém osvětlení jeviště při koncertu a svících zavěšených podél stěn od stropu je mimořádně působivý.

interiér kostela sv. Anny

Ještě před koncertem proběhla další novinka, beseda s Václavem Luksem, nazvaná Ouvertura
"Mystérium Monteverdi", ve které dirigent jednoduchými slovy skrývajícími neobyčejně rozsáhlé znalosti a elegantní češtinou promluvil o Monteverdim, jeho době a hudbě a zodpověděl řadu většinou kvalifikovaných dotazů z publika.

Luxovo nezaměnitelné gesto

Samotný koncert byl dokonalou ukázkou hudby z doby, kdy klasická renesanční polyfonie přecházela v barokní experimenty. Mariánské nešpory (Vespro della Beata Vergine da concerto, composta sopra canti fermi, česky Koncertantní nešpory blahoslavené Panny, komponované na cantus firmus), jež bývají považovány za největší Monteverdiho dílo vůbec, byly vydány v červenci 1610 a po jejich provedení v Benátkách o 3 roky později byl skladatel jmenován kapelníkem tamějšího Dómu sv. Marka. Tato kompozice, jejíž určení není známo, ví se jen, že byla věnována papeži Pavlu V., je srovnatelná s díly jako Händelův Mesiáš nebo Bachovy Matoušovy pašije.

Nešpory jsou složitá skladba s vysokými nároky na sbor, který doprovází celkem 7 sólistů, místy pokrývá až deset vokálních hlasů, případně se rozdělí na sbory dva. Skladba se vyznačuje individualizovaným přístupem ke každé z jejích částí. Vedle monumentálních zvukových ploch se objevují intimní modlitby a hudba až sekulární. Jednoty je dosaženo tím, že jednotlivé věty jsou stavěny na melodiích gregoriánského chorálu. Internacionální ansámbl 16 zpěváků a 15 hudebníků vedený jako vždy nadšenými gesty dirigenta podal skvělý výkon, při kterém se vybavuje titul italského slavisty Angelo Maria Ripelliniho Magická Praha. A echo, které umožnil vestavěný balkon, přivolávalo vzpomínku na benátský dóm.

Řekl bych, že kostel sv. Anny umožnil vytvořit atmosféru, která uspokojí jak návštěvníky koncertů u Šimona a Judy resp. v břevnovském klášteře, tak i světštěji orientované milovníků staré hudby z Rudolfina. A spolu s novými návštěvníky z okruhu VIZE 97 tak ona symbióza skvěle naplní heslo Pražské křižovatky ve smyslu prostou, času i vnímání světa.