Omlouvám se všem, kdo postrádají ve starších příspěvcích fotografie. Jsou začarované někde v googlových střevech.
Pracuji na jejich osvobození, ale chce to čas.

Prohledat tento blog

Nabídka z archivu

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení

Následující text je skoro 60 let starý. Modlitba za pravdu Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dneš...

pondělí 6. dubna 2015

Předvelikonoce

Pražské Rudolfinum nabídlo o pašíjovém týdnu celkem 5 provedení dvou naprosto mimořádných koncertů. A program obou navíc spojuje to, že v širších souvislostech pojímáno, se týká toho, co je pravým obsahem Velikonoc. A podíváme-li se z ještě větší dálky, jsou i odrazem doby svého vzniku.

Monumentální mše h moll Johanna Sebastiana Bacha, hluboce věřícího protestanta, je vrcholem barokní hudby, a podle některých hudby vůbec. V její centrální 2. části "Symbolum nicenum"(1), se mluví o víře, Kristovi, jeho ukřižování a vzkříšení. Ale sama skladba stojí nad katolictvím a protestanstvím a svým způsobem tak předznamenala dobu, která na př. v habsburské říši dospěla 3 desetiletí po jeho smrti k tolerančnímu patentu.

Tato skladba zazněla v pražském Rudolfinu 30. a 31. března a následující 3 dny byla na programu o 150 let mladší 2. symfonie Gustava Mahlera. Za tu dobu se ve světě udály ohromné změny. V Americe vznikly Spojené státy, bylo zrušeno nevolnictví, vypukla francouzská revoluce a byla přijata Deklarace práv člověka a občana, parní stroj a telegraf změnily velikost světa, rostla velká města, proběhla revoluce 1848, Pařížská komuna. A v Evropě se také měnilo postavení Židů. Symfonie, která později dostala od kritiků název Vzkříšení, symbolizuje dobu i situaci a postoje skladatele narozeného v jihlavské židovské rodině, a v dětství navštěvujícího synagogu a současně zpívajícího na kůru katolického kostela. A předznamenává jeho konverzi ke katolictví 23. února 1897. Ale o tom jsem psal už v souvislosti s provedením symfonie FOKem loni v září.

Bachem okouzlení Václav Luks a Sophie Harmsen
Pokud jde o Bachovu mši, dirigoval Václav Luks, hrálo Collegium 1704 a zpívalo Collegium Vocale 1704 spolu se sólisty - viz dole, a byli jako vždy skvělí. Ze sólistů bych vyzvedl především měkký alt Sophie Harmsen. Jestliže po Pražském jaru 2005, kde mši h moll před 10 lety hráli poprvé (včetně právě se zrodivšího Collegia vocale 1704), napsaly Hudební rozhledy toto: "K vrcholům letošního festivalového ročníku bezesporu patřilo provedení Mše h moll... bývá v rámci pražského koncertního života tu a tam uváděna, avšak pohříchu v šedě ustáleném, romanticky monumentálním hávu. Ve zcela jiném světle ji představila letošní festivalová realizace – málem bychom ji nepoznali... celé dílo představuje jako dramatický i lyrický, bohatě proměnlivý a poutavý organismus. Především je to zásluhou mladého dirigenta Václava Lukse (1970)... je komplexem plným obsahově závažných momentů, které je třeba vystihnout interpretací – a V. Luksovi se to podařilo. Jeho gesto je vláčně vylehčené, přesné a bezpečně určující. Na vynikajícím vyznění celého díla se v nové koncepci vydatně podílely tři pětice vokalistů (Concertisté I+II, Ripienisté), založené podle komentáře na předpokladu „sólistického obsazení hlasů v Bachových sborových větách“. Toto sdružení, kde posilou domácích interpretů jsou vokalisté ze západní Evropy, souhrnně nazvané Collegium Vocale 1704, má posloužit i v realizaci dalších rozměrných Bachových skladeb... byl – nikoli náhodou – příznačný nadšený až bouřlivý ohlas publika...", nepotřebuji k tomu mnoho dodávat. Snad jen to, že Václav Luks už sice není úplně mladý dirigent, ale radost z hudby a elán neztrácí, takže košile mu leze z kalhot stejně jako za mlada. A aby toho nebylo málo, tak ve středu 1. dubna hrálo Collegium mši h moll v Pardubicích.

Předloni vyšlo Collegiu CD s touto skladbou a letos 17. července ji soubor v prakticky stejném složení jako v Praze předvede na festivalu v Salzburgu v řadě "Ouverture Spirituelle". A včera večer bylo možné zhlédnout záznam úterního koncertu na ČT Art, který jen potvrdil dojem z živého naslouchání. Navíc je třeba ocenit, že ČT se snesla z nadobčanských nebes a vypalovala oči návštěvníků pomocí mocných reflektorů podstatně ohleduplněji než obvykle.

Mahlerem zduchovnělí Simona Houda-Šaturová a Jiří Bělohlávek
Provedení Mahlerovy symfonie bylo bezchybné a důstojné, zážitek byl silný a je úžasné, že kolikrát člověk takové dílo poslouchá, tolikrát tam slyší něco nového. Rudolfinum však určitě není ideálním sálem pro tak mohutný aparát. Ale protože koncert natáčela po dva večery Česká televize, jistě ona přeexponovaná místa upraví k obrazu Mahlerovu. Možná proto mi tam něco, co nejsem schopen zcela definovat, chybělo, na rozdíl od záříjového provedení FOKu v Obecním domě.

Rudolfinum, Praha, Česká republika

31. března 2015 – 19:30 (též 30. března)
Johann Sebastian BACH

Mše h moll BWV 232
Hana Blažíková – soprán
Sophie Harmsen – soprán, alt
Krystian Adam – tenor
Marián Krejčík – bas
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Václav Luks – dirigent

1. dubna 2015 - 19:30 (též 2. a 3. dubna)
Gustav MAHLER: Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“
Simona HOUDA-ŠATUROVÁ – soprán
Bernarda FINK – alt
Pražský filharmonický sbor

Dirigent – Jiří BĚLOHLÁVEK


(1) Symbolum nicenum (Nicejské vyznání) je společné vyznání víry (krédo) uznávající božství Ježíše Krista, přijaté na Prvním nikajském koncilu (325). Je přijímáno naprostou většinou křesťanských církví.


Žádné komentáře:

Okomentovat