Brněnská Marie Bohuslava Martinů

Nedávno jsem se tady zmínil o odvážné dramaturgii Opery Frankfurt, která uvede koncem sezóny hned 2 celovečerní produkce oper Bohuslava Martinů. Juliette hráli v únoru a březnu také v Curychu, ale Martinů zní i doma. Ostravská opera měla vloni premiéru Mirandoliny, Plzeň taktéž vloni uvedla Vojáka a tanečnici, které soubor přivezl i na pražský festival Opera 2015, Česká filharmonie uvedla pastorální Čím lidé žijí, letos v listopadu bude v Ostravě premiéra opery Tři přání aneb Vrtkavosti života a za rok se můžeme těšit na Juliettu v pražském Národním divadle. Hudební nastudování převezme Jaroslav Kyzlink a režii Irina Brooke, což je zkušená režisérka s čerstvými úspěchy ve Vídeňské státní opeře (Don Pasquale) a berlínské Deutsche Oper (Elixír lásky). I přes tento optimistický výčet je však třeba konstatovat, že Bohuslav Martinů není česká operní jednička ani dvojka, neboť co do počtu uvedení jsou úspěšnější Janáček, Smetana a Dvořák.

Jenomže tady by měla být řeč o opeře Hry o Marii, kterou Bohuslav Martinů vytvořil v letech 1933 - 34. Nebyla to prvotina, ve 20. letech napsal opery Voják a tanečnice (spíš buffa, charlestonová burleska), surrealistickou jednoaktovku Slzy nože, film-operu(-jazz-revue) Tři přání aneb vrtkavost života a nedokončenou operu Den dobročinnosti. Jenomže na přelomu desetiletí, kdy překročil čtyřicítku, oženil se a byl zvolen za člena České akademie věd a umění, se jeho hudební vkus změnil. Napsal jednak balet Špalíček, ale především Hry o Marii.

Kolem opery existují různé dohady, proč právě toto téma, ale zdá se, že k němu musel lidsky dozrát. A že v něm je jakýsi obtisk jeho vlastního světa, který vstřebával v dětství. A jeho součástí bylo bezpochyby křesťanství, i když navenek nijak zvlášť neprojevované. Proto také věnoval takovou péči nejen námětům, ale i jejich zpracování do libreta, a když básníci jako Nezval nebo Závada nedokázali zcela naplnit jeho představy, dokončil libreto sám.

"Chci dělat opravdové divadlo a vracím se tedy k duchovním hrám, jež kdysi byly tímto divadlem," napsal sám skladatel. Ale protože nechtěl dělat klasickou operu, vznikly čtyři hry, jež bývají řazeny vedle sebe a které spojuje obecné slohové ladění, ale už ne přímá dějová souvislost. Děj totiž přechází ze sólistů na sbor, tanečníky či orchestr, mnohdy jej dopoví vypravěč nebo je zpíván formou lidové písně. Výsledkem je zajímavý, výjimečný scénický útvar, který skutečně není možno považovat za operu v pravém slova smyslu, ale jeho celková působivost je pozoruhodná.

Alžběta Poláčková

Všechny části opery mají biblické téma, jsou to čtyři podobenství o hříchu a odpuštění:

• Panny moudré a panny pošetilé – archanděl Gabriel ohlašuje příchod Krista. Moudré panny jsou připraveny dychtivé a nepochybující. Panny pošetilé jsou vlažné ve víře a jejich lampy proto zhasnou a musí jít k prodavačům koupit olej ve chvíli, kdy Kristus přichází.
• Mariken je vesnická dívka, která se zdržela ve městě unesena pohledem na obchody a výklady. Teď bloudí sama v temném lese. Přichází Ďábel, slibuje ji vyvést z temnot a nabízí jí všechno bohatství světa. Mariken podlehne…
• Panna Maria hledá místo, kde by porodila. V hospodě ani v kovárně pro ni místo není, proto uléhá do chléva za kovárnou.
• Jeptiška Paskalina, která sní o světské lásce, opustí klášter a jde za svým milencem. Po mnohých utrpeních se vrací do kláštera, kde její místo na celý ten čas převzala Matka boží.

Premiéru měla opera v Mahenově divadle v Brně před 80 lety, přesně 23. února 1935, a v říjnu téhož roku za ni Martinů získal státní cenu. V pražském Národním divadle byla nastudována v letech 1936, 1969, 1990 a 2009 - poslední inscenace se hrála 20x, naposled v dubnu 2013. Jejím režisérem byl Jiří Heřman, tehdejší šéf opery, který beze sporu patří ke špičkám české operní režie. Hudební nastudování zajistil Jiří Bělohlávek, dnešní šéf České filharmonie.

Vynikající britský operní režisér David Pountney v souvislosti se Hrami o Marii před časem napsal: "Divadelnost Martinů je bez předsudků a nabízí nádhernou příležitost pro tvořivé divadelnictví. A mám dojem, že ze všech méně známých prací Martinů je tohle ta, která by si nejvíc zasloužila pořádnou produkci." Řekl bych, že právě v Heřmanovi ji inscenace dostala.

Pavla Vykopalová

Navíc přenesení do Brna, kam Jiří Heřman nastoupil letos v lednu jako šéf opery, znamenalo pro představení hned 3 výhody:

1. Brněnský pocit: Martinů je náš a my Praze "ukážeme".
2. Dispozice relativně nového divadla s větší scénou a otevřenými balkóny je pro inscenaci mnohem vhodnější než stísněné Národní divadlo.
3. Hudebního nastudování se ujal Jakub Kleckner, 32letý žák Jiřího Bělohlávka a od příští sezóny hudební ředitel v Ostravě, který nejen, že bez problémů zvládl ohromnou masu účinkujících (cca 250), ale navíc dodal představení jiskru.

Opera totiž harmonicky spojuje všechny prvky: orchestr, sólový zpěv, sbory a pohyb, přičemž sbory hrají minimálně stejnou roli jako sólový zpěv. A protože jsou dva a navíc jeden dětský, což představuje zhruba 130 lidí, je část sboru umístěna právě na balkonech. Choreografie je rovněž důležitá a to nejen pro tanečníky, ale i pohyb sólistů po jevišti. A samozřejmě zpěváci. Je jich mnoho, a tak vyzvednu pouze dva. Alžbětu Poláčkovou jako Mariken a Pavlu Vykopalovou jako sestru Paskalinu. Tu druhou víc, skoro jako kdyby Martinů napsal roli pro ní, má však také pěvecky větší prostor. Celkem tak vzniklo velice působivé a kompaktní představení, které sice neútočí na mozky diváků racionálním dějem (ostatně která opera tak činí), ale o to víc ji člověk vnímá téměř všemi smysly. Určitě by to proto chtělo navštívit Brno ještě jednou, ale kdy? Poslední - páté představení sezóny proběhne koncem května, tedy uprostřed Pražského jara, tak snad koncem roku. Taková je aspoň prognóza, že před Vánocemi se divadlo ke Hrám vrátí.

Jana Hrochová - Archanděl Gabriel

Hry o Marii
autor: Bohuslav Martinů
hudební nastudování: Jakub Klecker
dirigent: Jakub Klecker
režie: Jiří Heřman
scéna: Pavel Svoboda
kostýmy: Alexandra Grusková
choreografie: Jan Kodet
světelný design: Daniel Tesař
sbormistr: Josef Pančík
asistent dirigenta: Robert Kružík
asistent režie: Silvie Adamová
asistent choreografie: Lucie Holánková

4. představení 19. dubna 2015

Osoby a obsazení
Vůdce hry     Daniel Bambas j. h.
Ženich     Pavla Vykopalová, Jana Hrochová, Petr Levíček, Jan Šťáva
Archanděl Gabriel     Jana Hrochová
Panna pošetilá     Daniela Baňasová j. h.
Obchodník s oleji     Pavel Katsiushyn j. h., Ladislav Mlejnek
Mariken     Alžběta Poláčková j. h.
Bůh     Jan Šťáva
Matka Boží     Jana Hrochová
Ďábel     Igor Loškár
Piják     Ladislav Mlejnek
Maškaron     Petr Levíček
Marie     Alžběta Poláčková j. h.
Kovář     Jiří Klecker
Kovářova dcera     Jana Hrochová
Šenkýř     Pavel Katsiushyn j. h.
Sestra Paskalina     Pavla Vykopalová
Sestra Marta     Jana Hrochová
Soprán     Alžběta Poláčková j. h.
Alt     Daniela Baňasová j. h.
Tenor     Petr Levíček
Bas     Jan Šťáva
Sbor a orchestr a balet Janáčkovy opery.

Pěvecký sbor Masarykovy univerzity, sbormistr Michal Vajda

Dětský sbor Brno, sbormistr Valerie Maťašová