Symfonický orchestr hlavního města Prahy neboli FOK vstupuje letos do 80. sezóny a pro zahajovací koncert si vybral dílo jednak monumentální, jednak díky skladateli evropské, protože Mahler byl v Rakousku žijící německý žid z Čech. I provedení bylo programově internacionální, neboť vedle českého orchestru, sboru a sopranistky Lucie Silkenové vystoupili švýcarská altistka Yvonne Naeff a holandský hlavní hostující dirigent Jac van Steen.
Mahlerova Symfonie č. 2 vznikala neobvykle dlouho. Zatímco svou první symfonii napsal v Lipsku za několik měsíců koncem roku 1887 a počátkem roku 1888 a první větu druhé vytvořil ještě v tomtéž roce 1888, stejně jako náčrt 2. a 3. věty, po neúspěšné premiéře 1. symfonie nastala odmlka. Mahlerovi v následujícím roce umírají rodiče, musí se postarat o sourozence, a především byl zcela vytížen vedením opery a konflikty v Budapešti a později v Hamburku, kde působil jako šéf opery od roku 1891. Takže celou symfonii dokončil až za 6 let. Cesta ke skladatelskému úspěchu však nebyla jednoduchá. Hans von Bülow, dirigující v Hamburku abonentní koncerty, obdivoval v Mahlerovi dirigenta, o jeho kompozičních schopnostech však pochyboval. Když mu Mahler přehrál 1. větu budoucí 2. symfonie Todtenfeier, Bülow prý "...upadl do jakéhosi nervózního zděšení a řekl, že Tristan je proti tomu haydnovská symfonie“. Mahler však prohlásil „Myslím, že to na každého zapůsobí,“ Ve stejné době jako 2. symfonie ovšem vznikaly i písně na texty sbírky Chlapcův kouzelný roh, z nichž některé nalezly své místo v symfoniích. Píseň Urlicht (Prasvětlo) se stala základem 4. věty, kterou s orchestrem zpívá alt. Mahler chtěl symfonii zakončit větou podobnou finále Beethovenovy 9. symfonie, která by byla protiváhou k mohutné větě první. Inspiraci k ní však našel až 29. března 1894, kdy na pohřbu Hanse von Bullowa slyšel chorál "Vzkříšení" skladatele Friedricha Gottlieba Klopstocka v podání chlapeckého sboru. Skladbu pak dokončil v létě 1894 ve Steinbachu u Attersee, kde již druhým rokem trávil prázdniny psaním. Pátá věta, kde autor využil sbor a sólový soprán a alt, je skutečně monumentální nejen hudebně, ale i ve svém myšlenkovém základu, kde sbor zpívá:
Na křídlech, jež se k boji vzepnou,
se vznesu z prachu!
Zemřu, abych mohl žít!
Vzkříšeno mé srdce, budeš zas,
brzy tvůj přijde čas!
Čím víc se chvěješ,
tím blíž k Bohu spěješ.
Výsledek přesně odpovídá Mahlerovu výroku, že "Symfonie je jako tvoření světa všemi dostupnými prostředky." Nebo Schoenbergovu prohlášení: "My personal feeling is that music conveys a prophetic message, revealing a higher form of life towards which mankind evolves. And it is because of this message that music appeals to men of all races and cultures."
Druhá symfonie byla přelomová, a to hned ze dvou důvodů. První, obecnější, spočíval v tom, jak Mahler rozvolnil klasické pojetí symfonie. A druhý byl osobní, neboť Mahler, ač žid, i když nebyl vychován v ortodoxní víře, se použitím básně "Vzkříšení" přihlásil k myšlence zmrtvýchvstání, která pro něj představovala všeobecnou víru ve znovuobnovení života. Tento jeho vnitřní příklon ke křesťanství rezultoval o 3 roky později i v jeho konverzi formální, což ovšem bylo také podmínkou pro zastávání pozice šéfa opery ve Vídni.
Premiéra Druhé symfonie – vlastně pouze tří vět – zazněla 4. března 1895 pod autorovou taktovkou v Berlíně – díky Richardu Straussovi, který jí tam svým vlivem prošlapal cestu. Zaznamenala úspěch a 13. prosince téhož roku ji dirigoval Mahler v Berlíně celou. Tehdy se v publiku zrodil další jeho celoživotní obdivovatel, Felix Weingartner. A Bruno Walter se prý právě onoho večera rozhodl věnovat svou dirigentskou kariéru především Mahlerovu dílu: „Od tohoto dne lze datovat Mahlerův vzestup jako skladatele,“ napsal později. „Tady v Berlíně vsadil v podstatě svůj skladatelský osud za cenu těžkých obětí na jednu kartu.“
Po zahajovacím koncertu prý Richard Strauss po vyslechnutí Mahlerovy 2. symfonie prohlásil, že se mu leccos kolem Mahlera objasnilo: „Zatímco já se všemožně snažím zabránit všemu drsnému, dokonce taková místa dodatečně odstraňuju, vynalézá on schválně nelibozvuky, jen aby byl nápadný a pikantní.“
Ale zpátky k pražskému koncertu. Byl to jeden z těch, o kterých lze bez uzardění napsat, že byl mimořádný, jak se na slavnostní zahájení patří. Zběhlý návštěvník koncertních síní pozná, kdy se všechny složky sejdou, vydají ze sebe maximum a vtáhnou publikum do vesmíru skladby. A hudba stoupá vzhůru, protrhne strop a zaplňuje nekonečno. To je úkol dirigenta a myslím, že tentokrát se mu to podařilo.
 |
| Lucie Silkenová, Jac van Steen a Yvonne Naef |
GUSTAV MAHLER: Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“
Lucie Silkenová | soprán
Yvonne Naef | alt
PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBOR
Lukáš Vasilek | sbormistr
SYMFONICKÝ ORCHESTR HL. M. PRAHY FOK
Jac van Steen | dirigent
Žádné komentáře:
Okomentovat