Stávají se někdy zvláštní věci. Třeba když kultura a umění postaví zrcadlo událostem veskrze politickým. A tak zatímco před 14 dny se MET brodila podivnými dějinami Ruska v Borodinově Knížeti Igorovi, snad poslední z velkých "národních" oper 19. století, v sobotu 15. března se zase Massenet ryl v duši jednotlivce v Utrpení mladého Werthera. Massenet psal opery i operety na nejrůznější témata od byzantského Egypta až po současnost, a Utrpení mladého Werthera vycházelo z románu Johanna Wolfganga von Goethe, který se díky němu stal ve 25 letech známý po celé Evropě. Nemálo romantických mladíků si však z románového hrdiny vzalo vzor.
Werther je jednou ze 3 Massenetových oper - dále jsou to Manon a Thais, které se celkem pravidelně objevují na operních scénách i dnes, ovšem nejsou to kasovní trháky a la Traviata. Shodou okolností všechny už byly v rámci MET in HD přenášeny. Thais s Fleming a Hampsonem, Manon s Netrebko, a teď tedy Werther s Jonasem Kaufmannem a Sophie Koch (oba ročník 1969). V posledních letech se v rolích Werthera a Charlotte na velkých scénách vedle obou neyorských představitelů uplatnili především Roberto Alagna, Ronaldo Villazon či Marcello Alvarez, resp. Elina Garanča, Susan Graham a Karine Deshayes.
Režisérem představení je 70letý Angličan Richard Eyre, na jehož kontě jsou mnohé činoherní, televizní, muzikálové atd. inscenace, z oper především Traviata v Londýnském ROH (1994) a Carmen v MET (2010). Jeho pojetí je přesně na té hraně mezi nudnou popisností a minimalistickou zvůli, která mi vyhovuje. Navíc je scéna doprovázena filmovými projekcemi, které vytvářejí atmosféru roční doby, a celé to spíš posiluje vnímání příběhu a hudby, než aby na sebe strhávalo pozornost.
Spolu s Kaufmannem/Wertherem a Koch/Charlotte, kteří se pro mne nejen hlasově, ale i celkovým projevem dokonale hodí na tyto vášněmi nabité role preromantické předlohy, i další 2 role (Charlottina mladší sestra Sophie - Lisette Oropesa a Charlottin manžel Albert - David Bižić) byly vystavěny zcela v intencích příběhu. Shrnu-li celkový dojem, musím říct, že šlo o jednu z nejúspěšnějších inscenací MET v poslední době. A Elina Garanča, která měla Charlotte původně zpívat, může klidně kojit svého druhého potomka, škoda nastala veškerá žádná.
Jonas Kaufmann - interview: 1. část, 2. část
pro srovnání vídeňská inscenace s Marcello Alvarezem a Elinou Garanča z roku 2005.
Žádné komentáře:
Okomentovat